Ambroň západní
Liquidambar styraciflua
Ambroně jsou krásné stromy nápadné hlavně na podzim, kdy se vybarví spektrem oku lahodících, teplých barev.
Úspěšná léta pro rod ambroň (Liquidambar) skončila už před 8 miliony let. Během mladších třetihor rostlo jen v tehdejší Evropě asi 20 druhů ambroní. Dnes jich na světě nalezneme daleko méně, a to v Severní a Střední Americe, východní Asii a východním Středozemí.
Ambroň západní je původní v jihovýchodních státech USA a ve Střední Americe. Angličané ji do Evropy přivezli roku 1681. V Čechách je první zmínka z roku 1776, kdy rostla v tehdejší botanické zahradě na Smíchově.
Strom ve svém přirozeném prostředí dorůstá výšky až 30 metrů a dožívá se kolem 400 let. Koruna je v mládí kuželovitá, posléze mohutní a zakulacuje se. Zprvu hladká kůra postupně tloustne a hluboce rozpraskává. Na větvích kůra vytváří nápadné korkové lišty.
Dlanité listy se zašpičatělými laloky mají zubatý okraj a velmi připomínají listy javorů. Jak je odlišíme? Snadno, listy ambroní vyrůstají na větévkách střídavě, zatímco u javorů v párech proti sobě. Zelené listy se v místech, kde nastává podzim, zbarvují a opadávají, ale v jižních oblastech se ambroň vyskytuje i ve stálezelené formě.
Zjara na jednom stromě vyrůstají oba typy květů. Jak samičí, nahé kulovité hlávky se zakřivenými bliznami, tak samčí vzpřímené laty. Na podzim dozrávají plody – tobolky uspořádané do kulovitého plodenství, která postupně mění barvu od zelené přes žlutou až po hnědou. Zralé tobolky se otevřou a uvolní okřídlená semena. Prázdná ježatá plodenství zůstávají na stromech přes zimu. Opadané jsou pak v létě nepříjemností pro bosé nohy.
V našich klimatických podmínkách může ambroň západní během tuhých zim promrzat. V říčanských zahradách jsou však ambroně úspěšně vysazovány čím dál častěji. Bývají to různé odolnější kultivary s rozmanitým tvarem a barvou listů, menším vzrůstem nebo hladkou kůrou.
Už původní Američané (např. Čerokézové, Aztékové) si velmi cenili voňavé pryskyřice. Ta na vzduchu tuhne a teplem opět měkne. Od nepaměti až dodnes je využívána k léčbě dýchacích, gynekologických, trávicích, kožních i nervových onemocnění. Uplatňuje se v parfumerii, jako vykuřovadlo, k aromatizaci tabáku i potravin. Všestranně se využívá také červenohnědé tvrdé dřevo.
Jsem mentorka metody badatelsky orientovaného vyučování ( BOV). Ráda učím venku, kde můžeme zkoumat přírodu v souvislostech. Zaměřuju se při vzdělávání žáků i pedagogů na aktuální témata – například klimatickou změnu. Působím také jako učitelka přírodopisu v ZŠ. Podílím se na přípravě nových RVP pro přírodopis.
Lektorka workshopů Jak učit badatelsky o přírodě, Učíme pro reálný život
Autorka publikací Společně ze školy do přírody, Říčanský uličník
