Říčanské muzeum uchovává ve své sbírce kromě písemných a obrazových materiálů i několik hmotných památek, které souvisejí s dějinami železniční dopravy. Kromě ručního návěstidla (tzv. výpravky) či drážních trubek (o nichž již bylo psáno v Kurýru 2013/7-8) se jedná především o části železničářských uniforem. Ty lze poměrně dobře datovat, neboť bývaly obvykle po zhruba každých 20–30 let zcela obměňovány.
K uniformě „nádražáka“ či „ajznboňáka“ (zastarale železničář, z německého Eisenbahn – železnice) patří charakteristická čepice. Nejstarší nádražní čepice nazelenalé barvy pochází již z doby Rakouska-Uherska a je opatřena čepicovými odznaky s českým lvem a okřídleným kolem. Další nádražní čepice je černá a pochází z doby první republiky, českého lva na ní nahradil československý státní znak. Třetí čepice pochází z období socialismu, je z modré látky a československý znak na ní byl doplněn o rudou hvězdu v pozadí. Z období socialismu pochází i modré nárameníky označující vrchního technika z 50. let 20. století nebo dvě modrá saka a kalhoty (patrně ze 70.–80. let).
Vybudování a provoz železnice byly výrazným zásahem do krajiny Říčanska. Jak člověk zasahoval do krajiny i jiným způsobem se budete moci dozvědět již na konci dubna na nové muzejní výstavě „Proměny krajiny – Je to ve vašich rukou“.
Jan Boukal
Jsem mentorka metody badatelsky orientovaného vyučování ( BOV). Ráda učím venku, kde můžeme zkoumat přírodu v souvislostech. Zaměřuju se při vzdělávání žáků i pedagogů na aktuální témata – například klimatickou změnu. Působím také jako učitelka přírodopisu v ZŠ. Podílím se na přípravě nových RVP pro přírodopis.
Lektorka workshopů Jak učit badatelsky o přírodě, Učíme pro reálný život
Autorka publikací Společně ze školy do přírody, Říčanský uličník
